Jo... ještě hodně dlouho byl na tom parapetu mastnej flek.
S bělením kostí byl problém, máma nesouhlasila s vařením zvířecích hlaviček a mravenci by jim pro změnu vykousali vazy...

Ještě si teda vybavuju jednu historku s krtkem, ale tentokrát bez mrazáku. Naši našli na chatě na půdě mrtvého krtka a poslali sestru, coby nejmenší, aby ho v onom nepřístupném místě nabrala na lopatku. Pak dostali brácha se sestrou za úkol krtka pohřbít. Jenže krtek má takovou jemnou kožešinku, tak jim bylo líto ho zahrabat. Schovali ho kousek od chaty a tvrdili, že byl krtek pohřben. Asi za týden nadšeně přiběhli, že krtek vlastně není mrtvej, a že dýchá. Byli dost vytrvalí, tak jsme se šli podívat. A fakt. Krtek ležel, ale velmi zhluboka oddechoval. Odklopila jsem ho... no byl pod ním obří brouk a rytmickými pohyby ho zespodu vykusoval. Matně si vybavuju, že to mohl být možná nějaký střevlík (?).