Já už mám taky poměrně viditelné somatické příznaky - jen to ještě pořád nějakou silou držím v sobě (že prostě MUSÍM fungovat) - ale občas mám obrovské úzkosti, nevolnost, třesou se mi ruce, mám pocit na omdlení, celkovou slabost... Pracuju doma jako OSVČ, tak se tomu můžu částečně přizpůsobit, na druhou stranu musím dodržet termíny, takže je to i velký pocit zodpovědnosti... Je to celkově jak na houpačce - a "zhoupne" to jakékoli vybočení z normálu - ať už stres, nebo bohužel i "pozitivní" akce...
Psycholog má svatou trpělivost : -) Jsem v tomhle asi hodně uzavřená, nemám problém o tom všem mluvit, ale "pustit" to ven emocionálně nějak neumím... Nedokážu sdílet slzy, brečím jen sama - nebo v hodně velkém presu, kdy to prostě "bouchne"...