Bydlela jsem ve Vršovicích, takže tam dobrý, ale pracovala v Radotíně. V pondělí jsme ještě normálně byli v práci, ale cestou domů z vlaku už bylo vidět, že auta projíždějí kolem Vltavy v podstatě ve vodě. V úterý mi ráno volala kolegyně, že se bojí do práce jet, že se určitě nedostaneme zpátky. Mně to přišlo legrační (železniční most je nad Vltavou vysoko a jiná rizika mě, naivku, nenapadla, jakože to zatopí koleje někde jinde a vlaky prostě nebudou jezdit vůbec). Ale protože vždycky spíš bojuju za ostatní než za sebe a ona byla fakt vyděšená, zavolala jsem šéfovi, že "se bojíme" a milostivě nám tedy dovolil zůstat doma. A ještě že, odpoledne už bychom asi museli objet půlku středočeského kraje, abychom z toho Radotína do Prahy na druhou stranu Vltavy dojely. A od dalšího dne nešla v Radotíně elektřina dost dlouho, týden jsme byli všichni doma a potom jsme měli (týden nebo dva?) improvizovaný kancl u šéfa doma v baráku - byl to takový stres, že to byla poslední "kapka" a začala jsem hledat novou práci - ježdění na pohovory bylo velmi zkomplikováno nefungující MHD, ale dopadlo to dobře