O smrti jejich sourozencu jsem se s ni nikdy nebavila, dlouho jsem o tom vlastne nevedela. O sve predcasne zemrele mamince mluvila zejmena tehdy, kdyz jsem ja mela blbe reci na vlastni mamu - at si vazim toho, ze vlastni maminku mam. Jeji macecha se k ni nechovala prave nejlepe. O babiccine diteti, ktere zemrelo v kojeneckem veku jsem se taky dozvedela az nedavno. Vim, ze celou rodinu velmi zasahla smrt jejich prvorozeneho, cely zivot si ho pripominali, na stenach jeho fotografie. Jako dite jsem nejakymi svymi zvedavymi, asi ne prilis citlivymi, dotazy k tem obrazkum babicku rozplakala, takze jsem se k tomu tematu uz nemela odvahu vracet. Vim jen, ze po jeho smrti babicka ztratila viru. Vsechno ostatni jsem se dozvidala spis od ostatnich pribuznych, moc jsem nevedela, jak se do podobne citlivych rozhovoru s babickou poustet, abych nezranovala. O smrti sveho posledniho syna - meho taty, pred peti mesici se babicka za sveho zivota uz nedozvedela, to by za nim nejspis odesla hned.