Juliett,
to není jen o lodi.
Jsem poměrně dost "pocitovej" cestovatel. Nejsem moc na nějaký oblézání památek nebo na plážový aktivity. Mně nejvíc baví tak nějak splynout s místním geniem loci. S lidmi, s atmosférou... vlastně mi ani nevadí odrbávání, když je spojený s tím lidským přístupem, dá-li se to tak říct. V těch rozvojových zemích ti na rovinu řeknou, že jsi turista, kterýho odrbou a ještě se tomu zasmějou, ale v rámci normální konverzace, nechovají se k tobě jako ke kasičce z umělý hmoty. Mluví s tebou, chlastají s tebou, když platíš, vtipkujou, vypráví historky. Taky pokládám za normální, že tě někdo osloví, i když tě odrbat nechce, to se mi celkem často stává, když fotím - teď naposledy asi dvacetiletej kluk, kterej opravdu těžko měl nějak postranní záměr, sám od sebe začal konverzaci a dával mi rady, kdy je nejlepší ten objekt fotit kvůli světlu a tak. Ale i bez focení, lidi tě osloví, hovoří, ptají se... V Chorvatsku si tě nikdo ani nevšimne, zajímají ho jen tvoje peníze a nestojíš jim ani za to divadlo. A to mi vadí. I když je pravda, že před lety na Pagu jeden Chorvat konverzaci začal, byl to trhovec, kterýmu se líbila moje matka a chtěl ji sbalit.