Hotel U levného bydla, kam se Neználek s Kozlíkem vypravili na nocleh, daleko široko slynul svou lácí. Pohodlné pokoje za padesát centigů byly dobře o polovinu levnější než jinde. Tím se také vysvětlovalo, proč hotel U levného bydla nikdy netrpěl nedostatkem hostů. Kdokoli si přečetl na vývěsce u vchodu: NEJLEVNĚJŠÍ POKOJE SVĚTA - dlouho se nerozmýšlel a vešel.
Neználek a Kozlík zaplatili padesát centigů, dostali klíč, našli si svůj pokoj, rozsvítili
a octli se v nevelké čisťounké místnosti se stolkem, několika židlemi, skříní, umývadlem
a zrcadlem na stěně, a dokonce s televizorem v rohu pokoje.
“Jen se podívej,“ řekl nadšeně Kozlík, „kde jinde bys dostal za padesát centigů
takovýhle pokoj! Ujišťuju tě, že nikde. Ne nadarmo se ten hotel jmenuje U levného
bydla.“
Otevřeli skříň, uložili tam klobouky a chtěli si chvilku oddechnout, když vtom se
rozdrnčel zvonek a na místě, kde obvykle bývá vypínač, zablikalo červené světýlko.
Ohlédli se po tom světelném signálu a všimli si, že se ze štěrbiny ve stěně vysunul
plochý kovový jazýček s prohlubeninkou na konci a pod ním zablikal světelný nápis:
Centig!
“A hele!“ vykřikl Kozlík a dopáleně si drbal hlavu. „Já už vím, co to je. Dostali jsme
se do hotelu, kde se platí zvlášť za elektrický proud. Vidíš ten jazýček? Když na něj
nepoložíš centig, tak světlo zhasne a zůstaneš potmě.“
Ani to nedořekl a lampa u stropu zhasla. Pokoj se ponořil do tmy. Kozlík sáhl do
kapsy, vyndal centigovou minci a položil ji do prohlubně na konci jazýčku. Jazýček
okamžitě zmizel v otvoru i s centigem a lampa se znovu rozsvítila.
“Tak, a všecko je zase v pořádku,“ oddechl si Kozlík ulehčeně.
Vtom si Neználek všiml, že v pokoji nejsou postele. „A na čem vlastně budeme
spát?“ zeptal se nechápavě.
“Tady jsou zřejmě zaklápěčky,“ vysvětlil mu Kozlík. „To v levnějších hotelích bývá.
Přes den postel stejně nikdo nepotřebuje, zaklapne se ke stěně a na noc se znovu sklopí.“
Přistoupil k jedné z poliček a zatáhl za rukojeť přišroubovanou ze strany. Ale postel
se nesklopila. Místo toho se ze stěny vysunul další kovový jazýček a pod ním se opět
rozblikal nápis: CENTIG!
“No tohle!“ dopálil se Kozlík. „Tak tady se zřejmě musí platit zvlášť i za postele.“
Položil na jazýček centig, postel se okamžitě sklopila, ale ze stěny se vysunuly další
tři jazýčky a zamrkaly další tři nápisy: PROSTĚRADLO - 1 CENTIG, PŘIKRÝVKA - 1
CENTIG, POLŠTÁŘ - 2 CENTIGY.
“Páni!“ vykřikl Kozlík. „Teď už chápu, proč se tenhle hotel jmenuje U levného
bydla! Tady se dá bydlet doopravdy skoro zadarmo. Nemáš centig, nedáš - vyspíš se bez
prostěradla a bez přikrývky. Za dva centigy se můžeš vyspat bez polštáře a o celý pětník
to máš levnější, kdyţ se vyspíš jen tak na zemi. Úžasná výhoda!“
Vytáhl hrst drobných a sázel je na jeden vyplazený jazýček za druhým. Jazýčky
postupně mizely, jako by ty mince polykaly, a z otvorů ve stěně vypadávaly jako z
automatu pečlivě složené prostěradlo, polštář a přikrývka. Kozlík si ustlal, šel ke druhé
polici a stejným způsobem připravil postel i pro Neználka. Spát se jim však ještě
nechtělo, a tak se rozhodli, že si pustí televizi. Kozlík otočil knoflíkem, ale televizor nic.
Zato se nahoře nad obrazovkou vysoukal známý jazýček a žádal hned celých pět centigů
najednou.
“To je přece zlodějna!“ dopálil se Kozlík. „Takové peníze za trošku pokoukání!“
Chvíli sice bručel, ale potom přece jen vytáhl pěticenting a položil ho na jazýček.
Penízek zmizel v útrobách televizoru, obrazovka se okamžitě rozjasnila a objevily se
scény z jakéhosi divokého filmu: celé hejno policajtů a detektivů chytalo tlupu zločinců,
kteří uloupili jakési drahocennosti. Policajti co chvíli číhali v záloze, pořádali zátahy a bleskové přepady, ale zločincům se je pokaždé podařilo nějak šikovně oklamat a zbavit
se tak svých pronásledovatelů. Neználek a Kozlík se dívali na film zprostředka a ne a ne
pochopit, kde a jaké drahocennosti zločinci vlastně uloupili. A hrozně moc se to chtěli
dovědět. A samozřejmě i to, jestli je nakonec dopadnou, nebo ne. Film byl čím dál
napínavější. Šílené honičky, hromadné rvačky a ohlušující přestřelky se střídaly jedna za
druhou. V nejnapínavějším okamžiku, když měli detektivové užuž lapit šéfa celé bandy,
televizor zhasl, znovu se vyplázl jazýček a znovu zablikal nápis: 5 CENTIGŮ!
“Nažer se!“ utrousil vztekle Kozlík a rychle strčil do televizoru další pětník.
Obrazovka se zase rozsvítila a banditi se vrhli šéfovi na pomoc. Policajti na ně začali
házet bomby se slzotvorným plynem, povolali na pomoc obrněné automobily, znovu se
pustili do pronásledování a bořili a lámali, co jim přišlo do cesty.Ale našim přátelům se
přece jen nepodařilo uvidět ten napínavý film až do konce. Když se jazýček vysunul
popáté, Kozlík prohlásil:
“A dost! Nejsme žádní Scouperfieldové, abychom mohli vyhazovat peníze do větru!
A pak - nejvyšší čas jít spát.“
Chtěl se před spaním umýt a šel k umývadlu, ale i tady musel vysázet po centigu za
vodu, za mýdlo i za ručník. Hned po Kozlíkovi se myl Neználek. Sotva si však namydlil
obličej, cosi cvaklo a voda přestala téct. Neználek točil kohoutkem, bušil do něho pěstí,
všecko nadarmo. Mýdlo ho štípalo do očí a nebylo, čím je opláchnout. Zoufale volal o
pomoc. Když Kozlík viděl, co se stalo, běžel k vodovodu, ale vtom znovu zhaslo světlo a
v pokoji bylo zase tma jak v ranci. Jediné, co se dalo v té tmě vidět, bylo naléhavé
blikající červené světýlko na stěně a pod ním blýskavý kovový jazýček. Kozlík poznal,
že nezbude než znovu zaplatit za elektřinu, skočil k jazýčku a ještě v běhu vytáhl z kapsy
centig. Jazýček ho v mžiku slízl, zajel zpátky do stěny a žárovka se zase rozsvítila.
Světlo bylo tedy v pořádku, a tak Kozlík běžel k umývadlu a i tady ho přivítal vyplazený
jazýček žádající poplatek za vodu.
“Ach ty nenasyto nenasytná!“ nadával Kozlík. „Vždyť jsem ti už platil, ne? Tak
tumáš, nažer se, když je ti to málo!“
I tentokrát spolkl jazýček centig jako malinu, voda začala zase téci a Neználek si
mohl konečně spláchnout z očí štípající mydlinky. S těžkým povzdechem spočítal
Kozlík zbývající peníze a prohlásil, že je nejvyšší čas jít spát, protože jsou na mizině.
Ulehli - ale jejich trápení tím zdaleka neskončilo. Brzy pocítili, že se v pokoji ochladilo.
Ať se balili do pokrývky sebevíc, zima jim pronikala až do morku kostí.
Nakonec Kozlík vyskočil, že požádá o jiný, teplejší pokoj. Přiběhl ke dveřím a uviděl
na stěně řádku tlačítek s nápisy: RECEPCE - POSLÍČEK - POKOJSKÁ - ČÍŠNÍK.
Začal je vší silou mačkat, ale odpověděly mu jen jazýčky, které se vysoukaly ze stěny a
žádaly každý zvlášť: CENTIG! - CENTIG! - CENTIG! - CENTIG!
“Všichni jste se zbláznili!“ rozhořčil se Kozlík. „Kde bych vzal tolik peněz?“
To už Neználek objevil na stěně další dvě tlačítka s nápisy: VYTÁPĚNÍ a
VĚTRÁNÍ.
“Počkej,“ řekl Kozlíkovi, „zřejmě jsme zapomněli zapnout topení.“
Stiskl knoflík, ale ze stěny se okamžitě vysunul jazýček a oznámil jim své přání
pochutnat si na centigu.
“Tak, ale už naposled!“ zavrčel Kozlík a vyndal z kapsy penízek.
Centig projevil svou magickou sílu: ozvalo se přitlumené hučení a z otvoru pod
umývadlem začal do místnosti proudit teplý vzduch. Sotva se v pokoji oteplilo, zavrtali
se do pokrývek, zahřáli se a usnuli. Ráno se probudili, jen se rozbřesklo, a rozhodli se co nejrychleji zmizet z hotelu, aby zachránili aspoň to málo, co jim ještě zbylo. Ale i na
odchodu je čekala překážka v podobě zavřené skříně, kam si včera odložili klobouky. Ať
Kozlík cloumal dveřmi sebevíc, vysunul se z nich jen mlsný jazýček a žádal poplatek za
ohlídání věcí. Kozlík viděl, že není jiné pomoci, a sáhl do kapsy pro peníze.
“Aby vás čert vzal!“ zuřil. „To je peleš lotrovská, a ne hotel. Tady bydlet, tak
nepřijdeš jenom o klobouk, za chvíli by z tebe stáhli i kalhoty. Pomalu by se tu nedalo
ani kýchnout zadarmo.“