Commer,

takže by sis vztek na manžela de fakto vylila na kamarádce?

Považuješ za horší, než to, že Tě zklame nejbližší člověk (což musí být hrozné) to, že se do toho někdo, kdo Ti až tak blízký není, nechce montovat, třeba i proto, že si není jistý a nechce ublížit?

Jakou máš jistotu, že to ta kamarádka opravdu věděla?

Co když to ta kamarádka vyhodnotila tak, že si není jistá, že by svým oznámením nenapáchala víc škody než užitku?

Navíc co má ona společného s vaší rodinnou situací? Její řešení je přece především na vás dvou a ne na lidech "zvenčí".

A do čtvrtice - do jaké míry lze opravdu spolehlivě usoudit, že se jedná o nevěru? Když dotyčného někde potkáš s jinou? A co když je to jen kolegyně/spolužačka a je to nevinné? Nebo že se k sobě sice nezaměnitelně mají, ale jedná se o jednorázový úlet, o kterém když se manželka nedoví, tak manžel bude třeba litovat a sekat latinu, kdežto když jí to řekneš, tak to způsobí v manželství rozkol?

Je mi jasný, že vždycky je hlavní problém na straně toho nevěrníka, ale role toho "oznamovatele" nemusí být vždycky kladná a asi je to i pro něho velké dilema, ve kterém se může rozhodnout sice poctivě, ale opačně, než by ta kamarádka zrovna chtěla. Je to opravdu důvod, proč si na něm vylít i to, co mu nenáleží?

Jsou lidi, co píšou, že by kamarádce neodpustili, kdyby neřekla, psali sem i ti, co měli zkušenost, že řekli a nebylo jim odpuštěno. Docela blbá situace pro člověka, kterej nikomu nic neudělal, jen se stal náhodným svědkem něčeho, co neměl vidět.