Kat, máme opečovávanou princeznu od štěněte a útulkáče, co si trochu zaputoval po rodině, až skončil u nás. A hádej, kdo z těch dvou se chová jako týrané zvířátko, když potká někoho, kdo mu nevoní ?! No samozřejmě naše rozmazlená fena... Když si ji chce někdo pohladit, divně vypadá nebo se chová, tak prchá doslova s hrůzou v očích. A to v životě nepoznala nic horšího, než že dostala za něco velice symbolicky přes zadek. A milý útulkáč je s každým kamarád, nechá se hladit i od dosti podivných existencí. Ale taky se bál třeba vody, nechtěl si namočit ani drápek. Pak jsme to zkusili přes házení klacků do vody a najednou to šlo samo, teď vymetá každý potok a říčku. Takže ono ti může něco vyplavat i u čistě domácího zvířátka, stačí nějaký šok, který to zvíře prodělá a pokud je labilnější, tak má trauma na spoustu let dopředu. Naše fena měla takhle šok z jedné návštěvy, která měla poněkud divočejší děti. Nijak zvlášť jí neškodily, ale byly dost hlučné až uřvané, no a my jsme odbourávali trauma několik let a pořád to není moc OK, ale pokrok je, že dokáže projít kolem dětí, aniž by bezhlavě zdrhala pryč.Když je dítě mimořádně důvěyhodné, nechá se i pohladit.

Problémy s chozením na vodítku - rozhodně kšírky a samonavíjecí vodítko, pojmout to trochu formou hry, třeba kutálet balónek, házet šišky, klacíky. Fenka asi nebyla zvyklá chodit, buď byla přímo jenom v kotci, nebo třeba chodila jenom po dvorku. Jedna naše fenka taky neuměla chodit a zvládla to za pár dní.