Mamince jsem přivezla z Kuby dvanáctiletý rum, což samo o sobě nijak originální není. Mamince to vůbec nechutná, dáma tvrdý nepije a celkově je to prostě fuj, nicméně, že se tedy obětuje a bude si dělat mojito. Musí ale být s tonikem, aby přerazila tu hnusnou chuť rumu. Dokupovala tedy další a další toniky a hrozně u toho trpěla, protože je to nedobrý pití. Na konci flašky rumu zjistila, že má sotva načatou dvoulitrovku toniku, takže překvapivě zakoupila další rum, protože tonik jinak nepije a přeci ho nevylije. Cyklus se opakoval a na konci lahve rumu jí to kupodivu už zase nevyšlo s tonikem a opět musela koupit další rum. Je to už 15 let, po letních večerech pořád ještě pije mojito na terase z rumu z nevímužkolikáté flašky, ale stále je to fujfuj, dáma by to nikdy dobrovolně nepila a jen se čeká, až už konečně dojde tonik i rum ve stejnou chvíli.