"Kdo s kým na pozadí úsilí pracovních kolektivů" - trefnějc jsem to neslyšel, skvěle shrnuto!

V dobrým vzpomínám třeba na Takovou normální rodinku, sice to zobrazovalo "tradiční" rodinu, kde se chlapi válejí a ženský rotujou a používaj "ženský zbraně" na to, aby chlapi občas něco udělali, ale má to spád a řád a švih a střih.

A docela v dobrým vzpomínám třeba ještě na Dynastii Nováků, tam to bylo taky složený ne z charakterů, ale typovejch figurek jako u Dietla, ale ty figurky byly aspoň zajímavý a situace, do kterejch je scénárista strkal, občas taky. Dietl to měl hrozně černobílý: pokrokoví klaďasové a prohnilí reakcionáři a na konci světlý zítřky. Nemocnice se tomuhle pokoutnýmu strkání správnýho politickýho názoru vyhnula a vydělala na tom.