A Anett, ty si myslíš, že to dítě neví, kdy si určitý výchovný akt zasloužilo a nedokáže si uvědomit, zda je opravdu zasloužený?
Myslím, že jste se dostaly někam k týraným dětem, které jsou tak trestané, že už chudinky ani nevědí, co je přiměřené a co ne...a jsou závislé na svých trýznitelích a milují je bezvýhradně .tak jsi to myslela, že?
To už jsme se dostaly trošku přes čáru, ne?

Pokud máte velmi hodné děti, rozumné a reagující "měkce" i na lehkou domluvu (taková jsem byla i já a vlastně i moji oba sourozenci, než začal brácha utápět naštěstí přechodně žal v hospodě), je to super...a je jasné, že si pěkně přizvukujete, jak je to fajn řešit všechno vysvětlením a domluvou a dohodou.
Všechno a vždycky...tak ano, u nás je to tak v 99.9% případů...popsala jsem jeden, který se vymkl a je z toho debata o týraném "děcku".
U cizích dětí ani vnoučat jsem "násilí" nepoužila nikdy, a to ani zvýšení hlasu, krom tedy školního prostředí. Tam to nebylo o násilí, ale spíš o občasném zvýšení hlasu...

Hele, já jsem zvědavá, jestli vám to přesvědčení vydrží fakt až do smrti, nebo se někdy dostanete do situace, kdy budete muset sáhnout taky k takovému trochu akčnějšímu řešení.
Nikdy neříkej nikdy a já dostala od života nejvíc právě toho, od čeho jsem se takhle urputně distancovala....