Eeko, pokud to budu brát jako selhání, klidně to tu přiznám, nemám s tím problém.
V tomto případě, který jsem popsala, to tak opravdu nevnímám. Opravdu ne. A i jsem tu postupně popsala, proč ne.

Ale ano, určitě jsem měla výchovná selhání - o kterých jsem byla přesvědčena a na která nerada vzpomínám, pár by se jich za těch 30 let našlo..
Zvláštní na tom je to, že tyto moje časem uvědomělá "selhání" si moje děti vůbec nepamatovaly, naopak vytáhly pár křivd, které jsem jim způsobila, aniž bych si to vůbec uvědomila já. Mluvím o těch dospělých dětech.
Už jsem to tu několikrát psala, protože mi to přišlo hrozně zajímavý.

A tohle jsou věci, které ujistíme až časem...protože každá ze stran to může vnímat úplně jinak.
Kdo má dospělé děti, zkuste to...jestli opravdu vnímají vaše selhání jako křivdu...a co považují za naše selhání zas ony.