Eudo, to je velmi hezky řečeno.
Jako teorie je to opravdu velmi dobrá myšlenka, ale...teď to chce ještě "správnou spolupráci" a vnitřní pochopení toho dítěte - my jsme měli děti všechny asi v normě, jeden syn byl dyslektik atd, dcerka velmi aktivní, ale nějaké diagnózy nemají, ani jsem tedy po nich nepátrala.

Vysvětlování, situační věci, všechno krásný a řekla bych i super zvládnutý, mě to i baví vysvětlovat, motivovat atd...
Ale stejně se dostávaly do situací, kdy věděly, a přesto experimentovaly.
Velmi nebezepčná byla akce, kterou jsem tu už určitě dvakrát popisovala, kdy naše tehdy 14tiletá (ale jinak hodně vyspělá dcerka) sháněla, jakou drogu jednorázově vyzkouší. Byl z toho dost velký průšvih, se kterým si sama neporadila, takže přišla za mnou...
Ale jádrem toho, proč to píšu, je to, že mi řekla, ať neobviňuju sebe z nějakého selhání jako matky, že to prostě vyzkoušet CHTĚLA, a proto to byla jen otázka času, kdy to zkusí. A že nebylo síly, která by jí zastavila. Ale taky mi sdělila, že to bylo naprosto jednorázové, prostě - zkouška. Chtění zažít.
Takže to chtění zažít je nad všechny zákazy, nad všechna vysvětlování a nad všechnu rodičovskou péči.

Podle mne je cenné to to UVĚDOMĚNÍ SI, jestli si z toho člověk něco odnese, jestli je to zkušenost, anebo v tom nežádoucím chování setrvá delší/dlouhou dobu. proto jsem zasáhla u syna tak, jak jsem zasáhla...a uvědomění zdá se přišlo, i když to byla asi trochu léčba šokem. Ta jeho včerejší výpověď je pro mě totiž hrozně cenná - což asi ještě nemůže pochopit nikdo, kdo nemá větší děti.

Ne, zákazy u mladistvých fakt neplatí, asi ani nemůžou, kdyby ano, bylo by vidět, že to je velmi bojácné nebo submisivní dítě hodně závislé na rodičích.

U některých dětí je docela těžké je tím "těžkým" obdobím provést...naše děti totiž dospívají a osamostatňují se nějak brzy , takže ta aktivita toho největšího hledání, zkušeností a doby silné akce x reakce je zhuštěna do velmi krátké doby.
Někdy je to velmi náročné.