My máme školní sociální pracovnici a ta s těmi rodinami pracuje, prověřuje je, spolupracuje s třídními, případně je i navštěvuje. Jsme malé město, tak je to snazší, lidé se tady dost znají. A taky vyloučená lokalita, takže jsme jednou snad měli i povolenou výjimku, že jsme čerpali tyto peníze pro 19 dětí, jinak je snad limit 15. Od letošního září je to pro šest myslím. Mluvilo se o tom na poradě. Chápu, že se rodiče stydí. Hlavně ti, kteří by nemuseli. Ani pro mě nebylo lehké přijmout pomoc. Naučila jsem se to. Nedalo se jinak. Asi i proto přišla ta nemoc. Dřív to pro mě bylo skoro nemožné, zakládala jsem si na tom, že vše vždy zvládnu.