"Celou noc se budí i 20x a pláče"
"Budu to muset nějak zvládnout. Nedávno jsem to zkoušela, ale malá mě celé dopoledne držela kolem krku a plakala."
"Budí se i 10x. Myslím si, že má hlad. Na večeři měla kaši, ale snědla jen 2 lžičky."

Myslím, že si to děláš sama. Víc jak rok staré dítě nemá 10-20x za noc hlad. To nemá ani novorozenec, je to (zlo)zvyk. Rozumím tomu, měla jsem to naprosto stejně a nevěděla, jak z toho ven. Dítě nejedlo, zato se dokázalo prakticky celou noc kojit. Jednoho dne jsem se rozhodla, že to dál nesnesu a vysvětlila to takhle i děťátku, že takhle to nejde a že už ho nemůžu v noci kojit, že to už nevydržím, že jsem z toho strašně unavená (čistá pravda). A už jsem v noci nikdy nedala, večer na spaní, ráno po probuzení, před spaním přes den (1x). A dítě to k mému obrovskému údivu akceptovalo, kojení v noci nevyžaduje, když se probudí, napije se vody a nechá se znovu uspat (a to bylo fakt do té doby v noci u prsu téměř nonstop). Přes den začalo výrazně líp jíst, myslím že mělo otočený jídelní režim, proto přes den nechtělo,tak jako já nejím na noc. Lituju, že jsem to neudělala o něco dřív. Ale to rozhodnutí muselo být úplně pevné, já věděla, že mu prostě už nedám. Neodešla jsem, byla jsem s batolátkem každý den a každou noc a nedala jsem. Když to zkusíš, pak se necháš zviklat a zase se vrátíš k původnímu režimu, nemůže to nikdy fungovat. Dítě nebude akceptovat slabé rozhodnutí, se kterým si sama neporadíš a měníš ho. Musíš si za tím stát a přistoupit k tomu, až si budeš naprosto jistá, že to chceš a zvládneš.