Alraune, ne, to určitě ne, a ráda bych si o sobě myslela, že bych to ani neudělala (což je i poměrně pravděpodobný, protože v některejch věcech jsem až sebezničujícně nekompromisní, zaseknu se a prostě to neudělám).

Ale je fakt, že jsem nebyla pod žádným tlakem - byla jsem na to moc mladá , moc málo důležitá a moc podělaná, že ohrozím tátu. To, co jsi říkala Ty, že Ti vyhrožovali, že vyhoděj otce z práce, to by pro mě bylo tak strašný, že si to vůbec neumím představit, existenciální ohrožení jedinýho člověka, kterýho jsem v tý době měla.

Takže by mi ode mě přišlo strašně laciný mluvit o zrádcích, když vůbec nevím, jakým způsobem toho člověka "lámali". Prostě asi podobný výhrady, jako tu prezentovala Lassie.

Naproti tomu mi nevadí, když se proti tomu vymezuje třeba Hutka (kterýmu mnozí vyčítaj, že nebyl tak dobrej jako Nohavica, a že teď na něho žárlí a snaží se mu škodit). To vnímám tak, jako "já byl vystavenej tomu samýmu a nezlomil jsem se a odskákal jsem to, ty ses zlomil a vydělal jsi na tom" a to mi přijde pochopitelný.

Subjektivně mi přijde třeba šílený to, co dělal Magor Jirous, že byl vlastně "dvojí agent" a hodně morálně rozmlženej, přesto je branej jako jedna z ikon odporu.

Asi budu mít vždycky problém s jakejmakoli ikonama.