U nás četl zuřivě táta, vedl mne k tomu, brácha se nenechal, ale jeden rok mi zakázal čtení, abych se zlepšila ve škole, ale nedodržel to , dlouho mi vybíral knížky, měli jsme jich spoustu doma. Do knihovny jsem si chodila pro beletrii, zvlášť holčičí, Stanislav Rudolf se u nás doma nevedl , hodně rychle jsme ho ale opustila, vadil mi, máma mi nosila knížky z knihovny v práci, to bylo taky fajn, ta teda tolik nečetla, neměla čas nebo to aspoň tvrdila. Knihy mi půjčovala i babička, jak jsem byla taky zuřivý čtenář, tak jsem byla pořád bez. Dneska naši chodí do knihovny, já taky, myslím, že oba s tátou čteme pořád tempem kniha za tři dny. A taky naši dostávali poukázky do knihkupectví, ale tam jsme byli zvyklí brát si hlavně encyklopedie, knížky o Praze, umění, zahrádkaření a podobně. Beletrický knížky jsme si vždycky půjčovali.