Já pocházím ze čtenářské rodiny, ne zrovna intelektuálské - mamka prodavačka a táta tiskař (takže ten měl ke knížkám blíž), ale pamatuju se, že se u nás četlo vždycky hodně. Mamka četla detektivky, historické romány, knihy o architektuře i klasiky...taťka spíš knížky a časopisy o elektrotechnice a technické vůbec a celkově se u nás hodně četly i časopisy a noviny všeho druhu...i já s bráchou jsme čítávali hodně, měli jsme hodně knížek doma a chodili jsme i do knihovny a četli jsme si i při jídle, když jsme byli větší . V metru a další MHD jsme četli běžně všichni, dneska už dojíždím jenom několik málo stanic, tak sotva stihnu otevřít noviny, ale když jsem jezdívala do školy přes půl Prahy, to se to panečku četlo...docela mi to chybí, doma už nějak na to čtení teď nezbývá čas, nejvíc čtu třeba o dovolené, protože to jezdíme zásadně bez PC, takže místo něj večer sáhnu po knížce. Bohužel přes to všechno syn zatím moc čtenář není, respektive knížky měl moc rád odmalička, když se mu četlo, nebo si je prohlížel, ještě donedávna miloval čtení před spaním, ale teď už chce číst spíš výjimečně, většinou jde rovnou spát...a sám si knížku taky neotevře, aby ji vyloženě souvisle četl...přečte si třeba nějaký odstaveček u obrázku, nebo někde v časopise, ale knížku vcelku zatím ne...no, tak třeba se časem najde nějaká knížka, která ho k tomu čtení přitáhne...