Dobrá a přesná otázka: Co budeme dělat v patnácti(dle mých zkušeností spíš 16-18?)
Jsem v šoku z věku 11 let... Mám skoro stejně starou dceru a je to ještě úplné dítě, když občas proběhne nějaká drzost, tak se to ještě dá zkrotit. Pak mám starší (VŠ) a tam to bylo opravdu strašné, lehké náznaky ve 13 a nejhůř od 16ti let. Ani se mi to nechce popisovat co jsme si zažili ale nějak jsem to ustála, i když jsem nezmohla už opravdu nic. Teď už bydlí sama(od18ti)-financujeme my, ale pro ten klid to děláme rádi dokud to lze a od doby odchodu z domova se to výrazně zlepšilo. Nemáme vyhráno, ale ty nejostřejší hrany se otupily, už jsme schopni občas spolu normálně komunikovat.