ale hele, kočáry mě přešly
Jenže, jsou za sjiný věci,že jo, víceméně taky nedůležitý a drahý jako prase. Když se moc zamiluju, musím je mít, je to taková nějaká nemoc, já si to uvědomuju, kdyby na hypotéku nebylo, musím a musím!!!!
Te´d už asi týdne čumím na tenhle prošívanej kabát, pro dceru...Ona ho nepotřebuje, mohla byhc naběhnout třeba do Nextu nebo Zary a koupi tam něco podobnýho za desetinu ceny, ale neee, já sama sebe přesvědčuju, že "ona přece teď bude chodit sama na to metro, v chumelenic, vánici,strašný zimě, nastydne, přece potřebuje pořááádnej (a krásnej) kabát. A
co když ho nekoupím a oni mi ho vyprodají a já toho budu celej život litovat??)?