Tyto děti jsou sice jak obrázek z Marka Twaina, ale jsou objektivně nesnesitelné. Jsou schopny zazvonit 15x za odpoledne a to v i případě, že jim sdělím, že moje dcera není přítomná.(pokoušejí se ji vytáhnout ven)
Chodí
1) s otázkami na můj životní pocit "Jak se máš, teto?"
2) s oznámením, co se aktuálně děje "Petřík se říz o trávu"
3) s drobnými dárky "teto, já ti dám kytičku (jetel z předzahrádky)
4) s praktickými úkoly "teto, ořež mi pastelku"
5) s plány do budoucna "teto, my pojedeme k Jaruš do Teplic"

Variant je nekonečné množství, zazvoní, utečou za branku a čekají. Nudí se, vlastní lidi neotravujou, protože fotr by je zadupal do země. Já chápu, že mají nepodnětný život a jsou to chuděrky, ale fakt mě serou.

Jestli si, mladá Liško, myslíš, že bys jim každé odpoledne připravila stopovačku s piknikem a naplňovalo tě to štěstím, fakt bych tě chtěla vidět