Na základce nulové, dějepisářku z gymplu si pamatuji, protože přišla těsně po škole a spolužáci slintali...

Dějepis mě absolutně nezaujal a to bylo co říct, mě zajímalo svým způsobem všechno, včetně branné výchovy. Byla to pro mě sada datum - pojem, paměť jsem měla dobrou, tak jsem neměla problém, ale jinak mi to neříkalo absolutně nic. Všechno, co mě kdy z historie upoutalo, šlo přes češtinu - literaturu.

Teď mám kamarádku, která učí historii a pořádá výlety, kde vypráví leccos, sice hrozně odbíhá od tématu, ale vždycky zajímavě, v jejím podání mají dějiny logiku, návaznost chronologickou i mezi územími. A teď mě moje nevědomosti fakt mrzí, ale aktivní studijní čas už tomu nedokážu dát.