Na základce jsem tělák z celé duše nenáviděla, protože jsme na to měly bývalou vrcholovou sportovkyni a kdo nebyl dostatečně šikovnej na sport, tak měl u ní vojnu a trojku na vysvědčení. My jsme taky byly dělené na holky a kluky, byli jsme spojení s áčkem, šaten i tělocvičen bylo dost, abychom to mohli mít v jeden čas. No, a já bych zřejmě dneska měla nějaké úlevy s ohledem na dyspraxii, byla jsem hubená, nohatá, slaboučká, docela dobře jsem běhala rychlé tratě a skákala do dálky, jinak jsem byla bukové dřevo na všechno. Na střední škola tělocvičnu neměla vůbec, tak jsme chodili cvičit do parku, hodně jsme běhaly (samé holky), na zimu nám zaplatili tělocvičnu a tam jsme zase měly hodně protahování, posilování a podobně, to už bylo fajn, učitelka známkovala snahu a docházku, takže za 1.