Dítě je člověk. Je to jeho život. Ke svému jednání má jistě svoje důvody. Probrala bych s ním znovu všechny důvody a možnosti a pokud na tom trvá, umožnila bych mu do školy nechodit - oficiálně, zařídila bych s ním na ZŠ domácí vzdělávání, pokud se jedná o SŠ, tak se to nemusí řešit nijak, prostě do školy chodit nemusí.

My jsme se takhle se synem dohodli a jsem si jistá, že je to to nejlepší. Bez výčitek, prostě přenechání zodpovědnosti jemu za jeho život. Myslím si, že je důležité nechat děti dělat vlastní rozhodnutí a učit se z nich, i když se nám rodičům zdají špatná. A důvěřovat jim, že si se svým životem poradí a budou šťastné.

Já osobně chápu, proč děti do školy chodit nechtějí, nesouhlasím s naším školským systémem, nemyslím si, že je pro každého škola dobrá, mnoha dětem skutečně ubližuje a nejvíc svými donucovacími praktikami, do kterých jsou nuceni se zapojovat i rodiče.
Oficiální vzdělání si každý může dodělat kdykoliv, ve chvíli, kdy mu to dává smysl.

Nejhorší je podle mne dítě trestat za to, že se nechce podvolit něčemu, co je mu tak bytostně nepříjemné, že kvůli tomu riskuje i přízeň rodičů.