Jinak můj oblíbenej je např. tento:

Starý Weinisch přivede svého dospívajícího syna k mukačevskému rabínovi. „Rebe, když se tady Moricek narodil, slíbili, že až vyroste, bude u nich šámes. Teď je mu patnáct let, tak jim ho přivádím, aby ho vzali na to šámesování.“

Rabín si prohlíží Moricka a ptá se ho: „Tak co, Moric, umí psát?“ „Ne, neumím, rabi.“
„A co číst, to aspoň umí?“ „Ani číst, rabi.“

„Umgotteswillen, Weinisch, jak můžou chtít, aby kluk dělal šámesa, když ho nenaučili ani číst, ani psát! Ale aby neřekli, že já, rabín, nedržím slovo, tak jim aspoň pomůžu. Jde sem Moricku. Tady ode mne dostane deset korun. Za ty nakoupí tabák a viržinka a bude je prodávat. Když už je takovej trotl, tak třeba bude aspoň do kšeftu.“

A Moricek poslušen rabínovy rady nakoupil tabák a cigára, prodal je a ze zisku nakoupil zase tabák a cigára, a tak dokola – a za rok si vydělal na cestu do Ameriky.

Odjel do New Yorku s pár dolary v kapse a začal tam znova – nakoupil tabák a cigára, prodal je, zase nakoupil, a tak pořád dokola. Obchody mu šly dobře – až jednoho dne – po deseti letech – na valné hromadě největšího tabákového koncernu v Americe je slavnostní jmenování nového předsedy správní rady – ctihodného obchodníka Morice Weinische. Jsou proneseny slavnostní přípitky, potlesky, spousta novinářů – zbývá podepsat jen jmenovací listiny.

Moric Weinisch sykne na svého tajemníka, ale okolostojící byznysmeni jen tiše radí: „Ale to nemůže podepsat váš tajemník, pane, takovouto důležitou listinu musíte podepsat vy sám.“

Moric poněkud zčervená a povídá: „Dobrá, pánové – je mi to trapné, ale musím se vám k něčemu přiznat: já neumím číst ani psát!“

Velké šumění v sále, až nejvýznamnější akcionář, bankéř Rothschild, povídá: „Ale to je přece naprosto úžasné! I tak to zde ctihodný pan Weinisch dokázal dotáhnout vlastní pílí až na největšího obchodníka v tabáku v celé Americe! Ani se mi nechce domyslet, kým by teď byl, kdyby se mu ještě navíc dostalo dobrého vzdělaní!!!“

Moric Weinisch se jen pousměje a povídá: „Tak to vám náhodou můžu říct naprosto přesně, byl bych šámesem v Mukačevu...“