No, já u některých skupin radši sedím za stolem, jinak se dozvídám všelijaký komenty na mou osobu, nedej bože, když se k někomu třeba skloním, abych s něčím pomohla nebo tak. U malých je to paráda, tam zpíváme a tancujeme, blbneme, lozíme po koberci (když se tam teda vejdeme), hrajeme kde co a pak najednou ve 12- 13 střih a nastává zpruzelost, všeobecné odmítání čehokoli a nejlepší by bylo, kdybych po nich nic nechtěla a na vysvědčení se jim zázrakem objevila jednička nebo dvojka.
Čím dýl učím, tím víc mě to štve.