Já, s našima jsme vždycky měli (a s mamkou pořád ještě máme) moc pěkné vztahy, vzpomínám na dětství rozhodně v dobrém, myslím, že můžu říct, že jsem měla pěkné dětství, i když jsme zdaleka neměli všechno, na co jsme si vzpomněli, naši se nám hodně věnovali....dodnes s láskou vzpomínám na hodiny a hodiny trvající povídání s mamkou v ložnici, když měl táta noční...a na to, jak jsme si s taťkou spolu pouštěli Beatles a další hity 60. a 70. let, které jsme oba milovali...a je mi fakt moc líto, že můj taťka nepoznal mého syna a on svého dědu, rozuměli by si myslím skvěle, jsou si v něčem hodně podobní....bohužel, taťka zemřel jen týden před tím, než se syn narodil...ale aspoň jsem mu stačila říct, že to bude kluk a jaké bude mít jméno....to ještě stačil vnímat....