Já taky.

Rodiče (hlavně matička ) mě někdy i dost štvali, ale nikdy jsem nepochybovala, že mě milují.

Maminka byla energická ženská, co se ráda smála, takového toho pečovatelského v ní bylo pomálu, ale zase byla pro každou blbinu a nikdy mi nebránila v "rozletu" a samostatnosti - spíš ji považovala za samozřejmou. (Negativní teda bylo, že byla občas docela vzteklá )
Tatínek byl rozmazlovací, co by neuměl nic odepřít; ovšem od dětství ve mně byl vychováván smysl pro fair play (když tatínek řekl ano, maminka by to respektovala, takže sporné věci bylo fér probrat s maminkou).
Vybavuji si i horší období mezi nimi, ale ne trvalé dusno, vždycky to nějak vybrali.

Pečovatelskou tím typickým způsobem (copak bys chtěla dobrého k obědu a vem si čepici a štrample, ať nenastydneš) jsem měla babičku a bezdětnou tetu (a strejda byl zase na dobrodružné výpravy do lesů a tak). Druhá babička byla trošku jiná, tak nějak si představuju svou maminku, kdyby se dožila jejího věku, taky energická s věkem přidanou pečovatelskou příměsí k vnoučatům a kusem tolerance.

Vlastně jsme v širší rodině měli fakt různé typy lidí a myslím, že to je pro dítě hodně dobré.

Sama jsem jako matka nepečovatelská, ale doufám, že děti vědí, že je miluju, stejně jako já totéž věděla o své mámě.