Kat, přesně, mně taky třeba trochu mrzí, že mě naši nedali na kroužek výtvarky, když jsem jako malá pěkně kreslila, nebo mě občas nutili sedět u jídla, dokud to nedojím...nebo že se jim nelíbilo, když jsem v 16 trávila celá odpoledne s klukem, kterému bylo 23...ale vždycky jsme se nějak dohodli, dělali pro mě hodně a vždycky jsem se cítila milovaná a přijímaná, i když občas byla nějaká bouřka...z některých věcí jsem se i poučila a snažím se je ve své rodině neopakovat...třeba u syna s těmi kroužky - když ho něco zajímá, tak hledám, co by mu mohlo vyhovovat a snažím se ho v tom podporovat...