Kudlo,

nemám pocit, že by se zde scházely houfně dospělé děti, které po dvaceti letech vyčítají rodičům, že jim ve 14 nekoupili křečka.

Většina dospělých lidí vidí své rodiče jako lidi, v něčem dobré a v něčem třeba nedokonalé; dokážeme si vzpomenout na různá příkoří (nebo to, co v dětství vnímali jako příkoří) a zasmát se tomu. Někdy nás nepříznivé vlastnosti rodičů pronásledují i jako dospělé (přehnaná ochrana, přehnané velení), ale máme v podstatě zdravé vztahy. I tak někdy není lehké vymezit se třeba autoritativní mamince, ale pořád se to dá, když se vyprostíš z pozice dítěte do dospělého.

Pak jsou tu ovšem vztahy pokřivené příliš nebo úplně zničené. A připadá mi mimo z pozice "maminky to myslí dobře" zlehčovat něčí zkušenost z dětství, o které víme prd.