Šuplíku,

ale já myslím, že o tohle tak úplně nejde.

Už jsem tady uváděla příměr s tím utopením - pokud se plácáš v nějaký vodě, tak je kontraproduktivní se ohlížet "co na to okolí", protože ten, kdo se nakonec utopí, budeš jen a jen TY a nikdo jinej, a je proto v Tvým výsostným zájmu se z tý vody dostat.

Respektive vlastně máš trochu pravdu, protože pokud ses dokázala vyhrabat z vody, která Ti dosahovala až nad hlavu, a neutopit se (i když ne sama, někdo Ti hodil záchrannej kruh, bez kterýho bys to asi nedala), ale to, jak Ti v tý vodě bylo, jsi nikomu neřekla a tudíž nikdo neřešil, jestli ses napila nebo jestli Tě buděj sny z toho, jak se dusíš, tak pokud někdo stojí po kolena v tý vodě a křičí, jaká je mu zima, tak trochu žárlíš na to, že jeho litujou kvůli takový prkotině, kdežto Ty sis to celý musela nějak zpracovat sama.

Respektive ještě přesnějc, pokud bude konstruktivně řešit, že je mu zima a jak by se z tý vody dostal, tak Ti to vadit nebude, ale pokud bude pořád dokola jen opakovat, jak tam stojí a jaká je mu zima a jakej je kvůli tomu doživotní chudák (a jakej Ty jsi necita, když ho taky nelituješ), tak ho prostě litovat nedokážeš.

A ano, je v tom asi i kus žárlivosti na to, že on si tu pozornost vykřičet dokáže, kdežto Tys to udělat nechtěla a asi ani neuměla, a v tom je ten člověk nevinně.