Jinak, abych byla spravedlivá, tak ani já nejsem jako velká kámoška příliš dobrý adept. Jsem dost zaneprázdněná, syn dělá závodně sport, je lempl na učení, je třeba se mu věnovat, rekonstruujeme barák, mám zahradu... Nerada jsem, když mi někdo do něčeho kecá, vím co chci, takže třeba tolik oblíbené nákupy s kamarádkami mě nebaví, když musím chodit do míst kam nechci a naopak si neumím pořádně vybrat, když vím, že na mě někdo čeká...
Další věc je ta, že nedokážu stěžující si kamarádku plácat po rameni a utěšovat, když vím, že ani ona není svatá. Mám bohužel tu vlastnost, že se snažím vidět věci i z druhé strany a fakt mi nejde plácat kamarádku po rameni a nadávat na toho jejího, že s ní nechce spát, když vidím, jak je ona sama na něj protivná. Například. Jenže svěřující se člověk nechce žádnou objektivní radu (jak je zřejmé i z této diskuze), svěřující se člověk chce hlavně spojence a pochopení.