Konvalinko,
a uvědomuješ si, že tím, že jsi to ze sebe "vypustila", jsi najednou dokázala i hezky zohlednit to, co cítí manžel? (že sice možná nic neušetříte, ale nechceš, aby on měl do smrti blbej pocit, že si nic neužil)?
Předtím, když jsi to v sobě (z ohleduplnosti nebo kterýho čerta) držela, tak jsi něco upírala sobě, ale paradoxně zároveň i jemu.
A když jsi to dala sobě, tak jsi najednou schopna dát to i jemu.
To je jak malej zázrak
a zaslouží si to, abyste na tom oba stavěli, vidím to jako velkou naději do budoucna pro váš vztah.