O maminku jsem se strala skoro 3 roky, nebylo to lehké a bylo to denně. Vyměňovat sáčky s ......mi chvíli trvalo, ale pak je to zvyk.
Bratr je citlivka, nakoupil ji, občas uvařil, ale víc jsem dělala já, teda vozil nás na chemo, ale dovnitř nešel. Znám jeho povahu, nebyl líný či neochotný, ale nedával to.
Kdybychom se měli dělit podle zásluh, tak má smůlu.
Vše bylo napůl, nenapadlo mě to.....
Maminku by to možná napadlo, ale poslední rok byla dost mimo a o dědění jsme se opravdu nebavily, vlastně mi dala prsten po její tchýni, platina a briliant z roku 1914, takže jsem dostala víc.