se musím usmívat tvým poněkud naivním úvahám a můžu ti napsat jen jedno: bud ráda žes nepoznala na vl.kůži to,o čem píšeš,to na co se ptáš.

1.úvahy kolem 40ti let věku budou u mnohých hodně rozdílné ve srovnání se skutečnosstí,která nastane u tak starých lidí za cca 30-40 dalších let,takže ptát se na to ted,hahaha

2.jsou rodiče,bohužel,kteří si oblíbí jen jedno dítě z celkem dvou,tří,... a to pak upřednostnují ve všem,i v tom dávání a rozdávání.A ten druhý sourozenec se může třeba přetrhnout,snažit jak chce,aleje muto k prdu.
Ač je našim tchánům pomalu k 80ce,dosud jsou to oni,kdo pomáhají sourozenci od mého muže,vždy to byl a je pro ně "chudinka",kterému je nutno pomáhat a tak podporovat v lenosti a nicnedělání.Tento sourozenec ještě tedy nemusel nic vracet z té jejich péče o jejich vnuky,a o ně samotné, strkají do něj peníze průběžně a nemluvě o tak samozřejmé věci,že velký rd+další pozemek napsali taky na něj (bez nutnosti vyrovnání se s dalším sourozenecem,mým mužem) a jen proto,že tam žije tento sourozenec se svou rodinou,takže ten se ani nikdy nijak výrazně nemusel starat o své bydlo a dosud ani ve své domácnosti si nic nezvelebil,to už jsou akčnější ti staří,kteří se tedy zajímají o dnešní trendy,vyměnují koberce za pvc,velepšili si obývák a tak.To ti "mladí" nahoře v baráku,kterým jde na 50,něčeho takového dosud nebyli schopni.A to jsou oba zaměstnáni,zdraví,2 skoro dospělé děti.Ale furt to budou chudáčci a miláčci největší.S tím prostě nic dělat nejde.
Jen se s tím smířit,akceptovat nebo ne a žít si po svém svůj život.

3.Mám nyní v úmyslu svoje děti podělit jednou spravedlivě,ale je to v tuto dobu tak vzdálená budoucnost - může někdo z nás rodičů zítra umřít a hned bude všechno jinak a o žádném rozdělování nebude moci být řeč,půjde rovnou k dědění.