Bydlíme sice ve vesnici s cca 3500 obyvateli, ale ve skutečnosti na samotě u lesa. Protože jsme náplava, vazby na doktory, zubaře, kulturu, sport nám celých 25 let primárně zůstaly ve 25 km vzdáleném městě. Do nejbližšího vietnamského obchůdku je to 2 km po silnici bez chodníku, takže když už sednu do auta, jedu nakoupit rovnou dál(a nakoupím starým sousedům, kteří mi na oplátku pustí psy, když se dlouho nevracím z práce). Bude nám 50, doma už je s námi jen nejmladší syn (17) - teda doma je silné slovo, škola, sport, víkendy v čudu. Před dvěma roky jsme řešili, jestli tu zůstaneme - a dům zrekonstruujeme - nebo necháme střechu ještě 10 let "hnít" a na důchod to tu prodáme a odstěhujeme se zpět do města. Zvolili jsme rekonstrukci provedenou tak, aby se dům stal co nejvíc bezúdržbový. Že lze stejně pořešit i zahrada už jsem si jednou v době velké pracovní vytíženosti ověřila. Máme oba dobrý genetický základ, který teda zčásti prasíme nadváhou, ale troufám si říct, že jsme ve slušné kondici. Čemu se bráním jsou tedy hospodářská zvířata - kromě včel, ty mne baví. Jinak máme psy, kočky a želvy, co nám zbyly po dětech . Zatím oba pracujeme - a i díky rekonstrukci ještě pár let budeme muset opravdu dělat naplno. Moje představa zatím je, že po šedesátce budeme čím dál více preferovat práci z domu (to naštěstí můžeme dělat oba), užívat si zahradu a les. Se zimou problém nemám - čtu, píšu, pletu, naučila jsem se háčkovat a začínám se učit hrát na klavír. MM čte, hraje na počítači, kouká na cestopisy nebo mlátí do bicích. Organizujem večírky pro přátele, zvlášť ty zimní jsou fajn, vleze se nás sem hodně a to v zimně nejde všude. Bavili jsme se několikrát o tom, jestli bychom tu zůstali i jeden sám - zatím máme oba pocit, že ano. Jediné minus je, že dům je strašně obrovský, teď po rekonstrukci ještě větší a přijde nám líto to bydlet v jednom nebo dvou lidech. Zatím jsme to vyřešili tak, že vrch používáme pro mé volnočasové aktivity - práce s dětmi - časem uvidíme. Taxi do města stojí pětikilo - pokud mi nebude dělat problém ho jednou týdně zaplatit, dovedu si představit tu zůstat i bez řidičáku.