Tak je mi jasné, že pro případ nutnosti mám rezervy. Ale beru jako velké štěstí, že ta nutnost tu zatím není. U některých kamarádek, které "pořád něco dělají" vidím, že jim to nedělá dobře. A u jiných pro změnu mám pocit, že "pořád něco dělat" je přímo jejich posedlost. Co si o mé "zaměstnanosti" myslí rodina, těžko říct, my nejsme do očí moc upřímní. Ale žádné údernické výkony se u nás myslím neočekávají ani je nikdo nepřevádí. Sestra tedy jednu dobu pracovala na víc než jeden úvazek, ale ta zase vypouští domácnost, obě švagrové toho asi mají víc než já, ale nemusely by, takže asi jejich volba ...
Osobně bych ráda víc sportovala, ne že by to nešlo, ale nějaká výmluva se vždycky najde