Už nemám, ale měla jsem, i když jsem zvládala neuvěřitelně moc věcí...jsem asi taková víceúčelová s velmi širokým záběrem.
Jako malá jsem si všimla, že umím od všeho kus (a ne zas malý kus), ale nic jakoby "dokonale"...a chtěla jsem ty věci, co mě bavily, dokonale dělat.
Nevím, jestli mě honila vlastní vůle, ctižádost nebo touha se doma zavděčit...

A dneska dokážu už i odpočívat, chodit sama se sebou do lázní, do přírody, prostě se hýčkat...ale to fakt až poslední dobou, když děti odrostly stálému dohledu.

A jsem taky schopná večer zbilancovat den...někdy si říkám, že snad není vůbec možné, co jsem za ten den všechno prožila...říkám si - bylo to fakt dnes ráno, nebo včera, předevčírem?
Ale je pro mě důležité, že to dělat CHCI, proto to úplně nevyčerpává, prostě leccos dělat nemusím, je to dobrovolné. Pokud se rozhodnu ráno nevylézt z postele a setrvat v ní týden, můžu.
Dělám hodně s širokým záběrem a vím to už konečně...to samé a ještě víc mi dřív přišlo jako málo, málo dokonalé, málo produktivní, málo "dobré"...přesto, že "obdiv" k mému výkonu z okolí byl velký, nevěřila jsem mu, moje vnitřní přesvědčení mi říkalo něco jiného.