Moje máma je opravdu skvělý člověk. Chválila jen málo a vždy ve stylu, abych si o sobě moc nemyslela, takže ta pochvala vyzněla tak nějak nahořkle. Jako malá jsem byla hodně na pochybách, jestli mě má vůbec ráda. Ona dávala najevo spíš respekt (což je na místě, ale ta láska mi chyběla - nikdy neřekla, že mě má ráda, to spíš možná jsem si o to já řekla a dostalo se mi nějaké takové odpovědi - " co myslíš?" Nikdy jasné a jednoduché ujištění o lásce.) Taky mi nikdy rodiče nechyběli, když se jelo třeba na školu v přírodě nebo na tábor...
Jinak se starala, pekla vařila, šila nám oblečení, vychovávala spíš moudře. Tehdy se asi nosilo, že dítě se nesmí rozmazlovat - nepřechválit, nevyvyšovat nad ostatní.....
Máma neměla pěkné dětsví, byly tam patologické vztahy s vládnoucí babičkou a nešťastným otcem, který byl hodný a inteligentní, ale upíjel se. Manželství máma taky neměla zrovna idylické, dost se s mým tátou natrápila a taky si myslím, že na 3 děti už prostě neměla energii, ale snažila se hodně, taky jsme ji moc obdivovaly.

Já chválím hodně a své děti všemožně podporuju, jednak, kvůli tomu, co mi doma chybělo a taky od té doby přišla na trh spousta dobré literatury o psychice dětí, o vlivu výchovy na život, o lásce, o Bohu ....strávila jsem adolescenci a raný dospělý věk v takových knížkách a nasála snad to podstatné.
Zase se zdá, že moje děti o to až tak nestojí (jasný, mají toho dost), ale doufám, že jim dávám to nejlepší.

Máma v dospělosti je vlastně stejná - něco jsme si vyříkaly, ale lásku a pochopení neumí dát najevo. Respektuje mne a nekritizuje, ale když jsem se rozhodla rozvést po 20 letech manželství, vůbec mne nepodpořila, mrzelo mne to hodně. Naštěstí táta (ikdyž zdaleka není tak fajn jako máma) mne podpořil a nabídl pomoc, bude-li třeba, řekl, že mne chápe. Máma jen vyjádřila jakousi nespokojenost, což mě dost zklamalo. Nakonec prý vidí jen takové scénáře, že ex spáchá sebevraždu atak. Myslím, že mi chce dát tak trochu najevo, že ona se pro děti obětovala a v manželství zůstala a že bych měla taky. A to já právě nechci, protože mám v ní ten příklad - zničené ženské se zdravím v háji z nešťastného manželství. Možná taky máma viděla, že mám povahu spíš po tátovi a on se projevoval celkem namyšleně a sobecky, proto mě nechtěla přechválit......