Mám bystrou dceru, většinou ve všech předmětech excelovala...ale když jsem se náhodou dostala k její angličtině, byla to hrůza - tuším, že ve čtvrté třídě nebyla schopna správně říct "jmenuji se Anna" pořád říkala něco jako "I am is...." - učka si asi myslela, že říká my name is a teda ze strany učitelek (které se stále měnily) si nikdo nikdy nestěžoval. Ale pak tak na tom druhém stupni najednou obrat a umí velmi dobře i rozumí. U ní to byla jistá nezralost bych řekla (dyslexii má taky teda, ale prakticky úlevy nemívala, doháněla intelektem), jakmile se naučila učit, tak se prostě naučila, co bylo třeba. Jak je to dítě staré? Třeba ještě dozraje :)
Jinak ale taky chápu, s anglinou jsem se natrápila hodně (hlavně porozumění rodilým mluvčím), trochu se to zlomilo po půl ročním pobytu v USA, ale pořád byl markantní rozdíl, že někomu, kdo ten jazyk uměl jen málo to šlo mnohem líp než mě, která na VŠ měla ze zkoušky za jedna. I teď mívám dny, kdy hůř rozumím i hůř se vyjadřuju (AJ mám téměř plynnou).