Sdělení Komise ze 17. 2. 2011, s. 2: V roce 2009 ministři školství zvýšili nároky na systém
a stanovili novou, vyšší evropskou referenční úroveň: do roku 2020 musí systém předškolního
vzdělávání poskytnout místo alespoň 95 % dětí mezi čtyřmi lety a věkem povinné školní
docházky. […] V roce 2006 se ministři vlád členských států shodli, že systém předškolního vzdělávání a péče může mít pozitivní vliv na celý průběh procesu celoživotního učení […]. V roce 2008 se ministři dohodli na řadě priorit spolupráce na úrovni EU v otázkách školství, včetně toho, jak zajistit přístupný a vysoce kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče. V roce 2009 přijali strategický rámec pro spolupráci ve vzdělávání a odborné přípravě do roku 2020 […] (Komise zde uvádí, že v Česku se v roce 2008 předškolního vzdělávání účastnilo 90,9 % dětí).

(s. 3-4) Předškolní vzdělávání a péče jsou oblastí, o níž v zásadě rozhodují členské státy […] EU může například usnadnit identifikaci a sdílení osvědčených postupů nebo podporovat rozvoj infrastruktury a kapacit v zařízeních předškolního vzdělávání a péče, stejně jako může podpořit celoevropský průzkum různých aspektů, jež ovlivňují kvalitu a vliv systému předškolního vzdělávání a péče. Toto sdělení je odpovědí členským státům na jejich žádost o zahájení procesu spolupráce, který jim pomůže […] zabezpečit přístup k předškolnímu vzdělávání a péči pro všechny děti […].


Závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (Úřední věstník EU, 119, 28. 5. 2009, s. 7): V roce 2020 by se vzdělávání v raném věku mělo účastnit alespoň 95 % dětí ve věku od 4 let do věku, kdy mají zahájit povinnou školní docházku.

Tyto referenční úrovně vycházejí ze stávajících referenčních úrovní (1) […] (které) by být založeny výhradně na srovnatelných údajích a zohledňovat odlišné situace jednotlivých členských států. Neměly by být považovány za konkrétní cíle, kterých by jednotlivé země měly do roku 2020 dosáhnout. Členské státy se spíše vyzývají k tomu, aby na základě vnitrostátních priorit a se zohledněním měnících se ekonomických podmínek zvážily, jakým způsobem a do jaké míry mohou přispět ke společnému dosažení evropských referenčních úrovní prostřednictvím vnitrostátních opatření.

U nás? U nás se zavedlo, že 100 % dětí starších 5 let (včetně cizinců pobývajících v ČR dýl jak 90 dní) musí povinně chodit do školky nejmíň 4 hodiny denně, a to dopoledne, pokud nemá hluboký mentální postižení nebo pokud nebude mít od ředitele MŠ povolený domácí vzdělávání za podmínky, že dítě musí povinně zvládnout přesně vyjmenovanej okruh činností, absence se musí písemně omlouvat. Takže tvrdit, že to na nás spadlo z EU, je jen oblíbenej sport typu „my by to nedělali, ale chtěla to po nás EU.“ Prdlajs, bruselský úředníci se se tím zabejvali coby zprostředkovatelé na žádost členskejch států, Česko se debaty členských států průběžně účastnilo a průběžně souhlasilo, neformální společnou výzvu implementovalo jako vnitrostátní normu daleko za hranicema společně přijatejch cílů. Povinná školka pro pětiletý je prostě produkt domácí politiky a podle toho o ní debatujme, a neházejme kvůli ní špínu na ten odpornej zlej Brusel.