Tátu mám moc ráda, ale k porodu bych ho nechtěla a ani si neumím přestavit, že on by šel (ale kdoví, když rodila mamka, tak samozřejmě nemohl). Já už vím, že nechci u porodu kromě porodní asistentky nebo lékaře nikoho. Manžel k porodu měl jít, přišlo mi to tehdy samozřejmé, všichni tatínci přeci chodili. Ale první porod nestihl (pořád říkali, že neporodím dřív než ráno a pak to šlo šupem) a já byla nakonec ráda a při druhém dítěti jsem o tom ani neuvažovala. Stejně musel být doma se starším, do porodnice jsem jela taxíkem (na tu dopravu by se taťka hodil a i by to udělal rád, ale bydlíme daleko od sebe).