No asi tak.
Já si třeba čekání na kroužku vyloženě užívám, protože to jsou jediné chvíle, kdy po mě nikdo nic nechce, nikdo na mě nemluví, a já můžu v klidu relaxovat, obvykle četbou. Nevyměnila bych to za nákup ani za zlaté prase, nakupovat můžu s dětma, číst ne.
Pokud je v čekárně i nějaké mrně, zaplaví mě vlna soucitu s matkou i dítětem a pocit neskonalého štěstí, že já už nic takového absolvovat nemusím, nicméně záměrně vypínám, a nejsem si jistá, jestli bych si v tu chvíli všimla vybuchnuvší bomby.

Takže Konvi, mrňata mi nevadí, dokonce jsou mi v tu chvíli jedno i "obtěžující" děti, prostě to NENÍ moje starost a hluboce s tebou soucítím. Na tvém místě bych se naprosto vykašlala na nějaké kecy přítomných, a snažila se užít si chvíle s batoletem.

Upřímně daleko víc! než malé děti, mi vadí cizí dospělci, usměrňující malé dítě, kteří evidentně zapomněli, že dítě nemá vypínač, ani tlačítko volume.