"nevím, co ostatní, jesti si třeba neřekli, že se konečně někdo ozval."

Ale proč proboha něco takovýho předjímáš?

Normální přiměřeně sebevědomej člověk by si řek (protože by si byl vědom toho, že se svý dítě snaží kočírovat a že to dítě je ve věku, kdy to holt na 100% nejde, a dále že nejsou v knihovně, na koncertě ani na svatbě, ale ve veřejný šatně, kde RODIČE čekaj NA DĚTI a kde se trochu toho dětskýho rámusu dá předpokládat), že ten kritizující pán se asi špatně vyspal a že to je jeho problé, a vůbec by ho nenapadlo uvažovat, že těm ostatním to možná vadí taky, jenom se jim nechce ozvat.

Ty začneš uvažovat, že nejenom v tu chvíli, ale napříště se pro jistotu odklidíš z cesty, protože jistě většině lidí vadíte.

To musí být značně náročné, protože VŠEM SE ZAVDĚČIT NELZE, a nejmíň prudičům z podstaty, kteří prostě pruděj, protože je to baví.

Také mě takoví lidi dřív vyváděli z konceptu (protože jsem uvažovala stylem, že když reaguje tak ostře, tak to jsem asi musela udělat něco fakt hroznýho). Až s nabytím zkušeností jsem přišla na to, že problém není ve mně, ale v těch lidech, a že vůbec nemá cenu se jimi zabývat.