"Jsou situace, že to jinak prostě nejde a nelze s otravujícím dítětem odejít - v MHD, v čekárně u lékaře apod.
Šatna nějakého klubu k těmto místům nepatří, takže očekávám, že pokud tam dítě někoho rušit bude, odvede ho rodič jinam."

Jestli dítě neruší samotné cvičence, tak ať odejde ten, komu společnost v šatně nevyhovuje. I když projevy takhle malýho dítěte můžou být otravný, tak je to přirozený a patří to k vývoji.
Stejně tak já nebudu umravňovat někoho jiného za to, že přesmíru sliní, hýbe se, nehýbe se, funí, mrká, blbě se na něj kouká, nevoní mi...

A k vychovatelnosti dvouletého dítěte, na to můžu výchovně působit, ale jen těžko můžu očekávat, že na to dítě bude v tu chvíli reagovat. A taky bych ráda dodala, že na dvouleťáka ve vypjatých situacích bývá často kontraproduktivní výchovně působit - není nevychované, ale s největší pravděpodobností mu něco schází nebo přebývá a najevo to dává po svém a jak může.