Určitě se na to nějak připravit dá (včetně jídla v mrazáku a kalendáře s výrazně zaznačenými položkami kam a odkud a kdy děti a tak...), ale stejně se nejspíš něco vyvrbí - nejlepší příprava je, že se musí všichni chtít podílet na tom, aby to fungovalo...myslím

U nás je to takhle: já jsem v práci na plný úvazek cca měsíc, doma jsem byla necelých pět let, už mi to lezlo na mozek. Mám dítě v páté třídě (dojíždí do sousední vsi do školy a na nějaké kroužky o kousek dál), pak dva čerstvě do školky. Muž už byl na OČR, abych mohla já do práce, babičky nemáme vůbec ani žádnou tetu na hlídání... Než jsem šla, tak jsem měla nějaká jídla na rychlou přípravu v mrazáku (domácí polotovary - omáčku s masovýma koulema, plněné knedlíky, zeleninové směsi...), ale to mám pořád něco schované už roky. Já když pak už vařím, tak prostě víc toho a mají to na dva dny k večeři, jinak je večeře studená (pečivo + něco). Úklid takový ten běžný - jako vysát zvládne starší nebo muž, nádobí taky sesbírají a dají do myčky...Tak nějak fungujeme, není to jak v žurnálu, ale jde to. Pracuju teda na dvanáctky, domů se dostanu po sedmé - kouknu na malý, co a jak (většinou jsou ubrečený, že se jim stýská a že táta to a tamto ), kouknu staršímu na školu, hodím prádlo...někdy teprve jdou jíst, tak se k tomu přichomítnu... Díky těm dvanáctkám mám víc volna, i když si malý nechávám často doma (a i do budoucna to tak chci dělat), tak se poštěstí i být chvilku sama nebo v klidu rozdělat práci, co s dětma nejde... Je pravda, že ty to budeš mít těžší tou pracovní dobou a ještě dojížděním - v době práce po-pá jsem v pátek odpoledne už tahala nohy...nenáviděla jsem to a to jsme měla jedno dítě... Ale určitě to půjde, uvidíš, za pár týdnů se to usadí... a když ne, tak změnit to můžeš... ale děti už tak malé nemáš, když uvidí, že jsi tak spokojená, že tě to baví a ty se k tomu stavíš, že "dobrý", tak budou taky v pohodě. A manžel, ten se bude muset podílet, ale pokud je aspoň trochu normální, tak tě podpoří tím, že se podílet bude.