"ale pak je to na to, aby si to s ni poresila sama, a ne chodila zalovat"

a co když to nezabere?

jsou lidi, co maj z ostudy kabát a neváhaj to otočit proti tomu druhýmu.

Stalo se nám kdysi v práci, měli jsme na oběd hodinu, dané osobě se to pravidelně protáhlo a z jedné hodiny byly tři, a to ne tak, že jednou, ale pořád. A k tomu se přidala dost velká chybovost práce (na vině byla zamilovanost, prostě si ta dotyčná osoba "odskakovala" z práce za objektem svého zájmu a ani v práci pak ta práce za moc nestála )

Ostatní za tu osobu museli občas pracovat (ale abych nebyla nespravedlivá, tak to nebylo ani tak o objemu práce, ten jsme měli každý svůj, ale spíš o řešení situací v její nepřítomnosti a nápravu chyb), celé se to ještě komplikovalo tím, že ta osoba byla formálně naše nadřízená.

Když jsme se po x týdnech takového hospodaření opatrně zmínili té osobě, tak byl oheň na střeše - vztek, naštvání NA NÁS, náprava žádná.

S vedením to řešit nešlo, jednak jsme té osobě nechtěli zavařit a "nabonzovat ji" (i když v téhle situaci by to bylo i oprávněné, přesto jsme na to ale neměli žaludek), jednak v té době v tom podniku byla poměrně specifická situace a tohle by upozornilo na naše oddělení nežádoucím způsobem.

Takže jsme drželi hubu a krok, ale bylo to k vzteku, protože konkrétně já jsem měla pocit, že "pro dobrotu na žebrotu", že de fakto kryjem něčí šlendrián a ze sebe děláme voly. Nevím, jestli by to šlo řešit jinak, ale "prásknout" bych to nedokázala (i když si nedělám iluze, že by to tak fungovalo i opačně).

Jak to vyřešit tedy nevím, když jsem to nedokázala vyřešit sama pro sebe, ale zakladatelku chápu, že ji to štve.

Mě by to tehdy ani tolik neštvalo, kdyby to bylo reciproční a mělo to nějakou míru - každý si občas potřebuje něco zařídit a práce musela být stejně hotová, takže tomu by ten dotyčnej stejně neunik, ale tahle osoba měla v té nadřízené roli občas záchvaty, že NÁS tepala za každejch 5 minut navíc, co jsme zůstali venku (a občas zas období, kdy jí to bylo úplně fuk).