Je to těžké změnit osobnostní nastavení, ale jde to...Já jsem byla učitelské dítě, hrozně dbající na to, aby si snad proboha někdo nemyslel, že jsem šprt...A neustále mně to někdo dával sežrat a já se tím hrozně trápila( a radši jsem napsala písemku na dvojku, i když jsem to věděla)..Přitom na škole bylo učitelských dětí víc, klidně ty samé jedničky měly a jestli se někdo posmíval, tak jim to bylo jedno a přestalo to...U syna i dcery to fakt zabralo, měli ten samý problém( nechtěli být za šprty), doma jsme to natrénovali a při náznaku posmívání to utnuli a pak jim to bylo už jedno, spíš se podařilo udělat trochu blbce z těch posměváčků a byl klid...Dcera pak v pubertě byla hodně citlivá, ale z toho vyrostla a dneska je sebevědomá až až..