Jo, a pokud se ježdění týče, byli naši v "devizové cizině" jednou, a to v Jugoslávii. Jinak jsme jezdili cca 1x za 2 až 3 roky za rodinou na Podkarpatskou Rus, vždycky na pozvání po šíleném kolečku úředního šimlování ze strany tamějších úřadů.

V ošklivých kapitalistických zemích byl z nejbližší rodiny jen jeden strýc, ten jezdíval do NSR na pozvání tak 1x za 3 roky, jakožto syn odsunutého sudeťáka (matka se rozvedla a zůstala zde). Tento strýc ovšem nemohl přijít komunistům na jméno. Ale to už byla sedmdesátá léta, poprvé tam byl myslím koncem šedesátých, dřív to bylo nemožné.