Znám cca padesátiletého chlapa, který hledá cca 3 roky. První cca rok hledal něco, co považoval za úměrné svému předchozímu zaměstnání, žil z odstupného a z příspěvku v nezaměstnanosti. Teď už ho dva roky živí manželka a on hledá, občas někam nastoupí a končí tak po 1-3 týdnech. Jednak začal víc pít a má s tím problém, jednak každý svůj odchod vysvětluje stylem "byl jsem dobrý, ale oni na to místo chtěli šéfova synovce" nebo "dělali to úplně blbě a já jim to vysvětlil a šéf se neuměl smířit s tím, že by měl podřízeného, který by ho ohrožoval".


Ale znám lidi, kteří se pár let nějak protloukali a pak šli do předčasných důchodů, protože ztratili práci už jako příliš staří pro požadavky pracovního trhu.

Navíc, jak sama zvolna stárnu, uvědomuju si, že starší člověk už třeba opravdu nemůže dělat cokoliv, protože třeba sice nemá invalidní důchod, ale zdraví mu přesto neumožňuje třeba celý den stát nebo se pohybovat venku v zimě a tak. A nijak zvlášť to vidět není. Sama bych ve 35 dala v podstatě každou myslitelnou nepříliš kvalifikovanou práci, dneska už ne.